Kapitola 3: Geologická stavba České republiky

3.1  Pozice Českého masivu v Evropě

3.2  Základní regionálně-geologické členění Českého masivu

3.2.1  Oblast moldanubická (moldanubikum)

3.2.2  Oblast středočeská (tepelsko-barrandienská)

3.2.3  Oblast sasko-durynská (saxothuringikum)

3.2.4  Oblast západosudetská (lugikum)

3.2.5  Oblast moravskoslezská

3.3  Západní Karpaty na území České republiky

3.3.1  Flyšové pásmo

3.3.2  Karpatská předhlubeň

3.3.3  Vídeňská pánev

Území České republiky patří z geologického hlediska dvěma velkým celkům s odlišnou minulostí a geologickým vývojem: Čechy a většina Moravy a Slezska jsou součástí Českého masivu. Východní část Moravy a Slezska patří vnější okrajové části Západních Karpat. Vzhledem k zásadně odlišnému vývoji obou celků se velmi výrazně liší i jejich stavba. Český masív má blokovou stavbu (území je rozděleno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na dílčí části - oblasti). Západní Karpaty mají stavbu příkrovovou.

3.1  Pozice Českého masivu v Evropě

Český masiv je zbytkem rozsáhlého hercynského (variského) horstva, které bylo vyvrásněno při hercynském (variském) vrásnění v intervalu mezi 380-300 miliony let, tj. v době od středního devonu do svrchního karbonu. Podle teorie deskové tektoniky byla příčinou vzniku tohoto horstva kolize dvou kontinentálních desek – staré pevniny Gondwany na jihu a Severoatlantského kontinentu (Laurussie) na severu.

Obrázek 3-1. Pozice kontinentálních desek Gondwany a Severoatlantského kontinentu (Laurussie) v období před 420 milióny let.

Původně souvislá pásma hercynského horstva byla již při svém vzniku a následně i později porušována zlomy a zarovnávána účinky eroze. V současnosti tak na povrch vystupují jen jejich vzájemně izolované zbytky, oddělované pokryvem mladších sedimentů. Trosky variského horstva můžeme sledovat z jižní Anglie na Pyrenejský poloostrov (Španělsko, Portugalsko – iberská část) a přes Armorický a Francouzský centrální masiv (armorická část) až do střední Evropy (např. do oblasti Vogéz a Schwarzwaldu). Ve střední Evropě je jeho největším povrchovým zbytkem právě Český masiv (variská část). Okrajové části Českého masivu přesahují z našeho území do Rakouska (Mühlviertel a Waldviertel), Německa (Bavorsko, Pfalc, Sasko), Polska (Horní a Dolní Slezsko) a  na Slovensko, kde je však většinou zakryt mesozoickým platformním pokryvem a jednotkami alpsko-karpatského orogenního pásma. Dále k východu pokračuje hercynské orogenní pásmo do podloží východoevropské platformy, kde nejspíše navazuje na orogenní pásmo uralské.

Obrázek 3-2. Geologická mapa Evropy s vyznačenými troskami variského horstva.

Obrázek 3-3. Český masiv a jeho rozšíření na území sousedních států.

3.2  Základní regionálně-geologické členění Českého masivu

Na stavbě Českého masivu se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří. Jejich velké celky, označované zpravidla jako oblasti, spolu původně nesouvisely a teprve procesy hercynského vrásnění je spojily v pevný celek. Na něm se pak ukládal pokryv mladších sedimentů.

Horninové celky, které vznikly hercynským vrásněním nebo v době jeho působení, dělíme v Českém masivu do pěti hlavních oblastí:

1. oblast moldanubická (moldanubikum)

2. oblast středočeská (oblast tepelsko-barrandienská, barrandiensko-železnohorská, bohemikum, centralbohemikum)

3. oblast sasko-durynská (saxothuringikum)

4. oblast západosudetská (oblast lužická, lugikum)

5. oblast moravskoslezská

Obrázek 4. Schematická mapa území České republiky s vyznačením hlavních regionálně-geologických oblastí.

3.2.1  Oblast moldanubická (moldanubikum)

Tvoří jižní a jihozápadní část Českého masivu. Budují ji silně metamorfované horniny prekambrického a paleozoického stáří, prostoupené tělesy hlubinných granitoidních hornin. Tato tělesa vytvářejí dva velké plutonické komplexy označované jako středočeský a moldanubický a některá relativně menší tělesa, z nichž největší je třebíčský pluton. K moldanubické oblasti bývá řazena i tzv. oblast kutnohorsko-svratecká, která lemuje moldanubikum na severu a liší se od něj jak nižším stupněm metamorfózy, tak i nepřítomností variských granitoidních komplexů.

3.2.2  Oblast středočeská (tepelsko-barrandienská)

Je tvořena horninami svrchního proterozoika a staršího paleozoika, sahajícími ze západních až do východních Čech. Jejich pokračování na západní Moravu je nejisté. Patří sem:

• klasické území Barrandienu (slabě metamorfované svrchní proterozoikum a nepřeměněné starší paleozoikum – kambrium až devon);

• metamorfované ostrovy (zbytky pláště středočeského plutonu mezi Říčany a Blatnou);

• domažlické a tepelské krystalinikum v západních Čechách;

• oblast Železných hor;

• soubory v podloží většiny české křídové pánve;

• příslušnost tzv. letovického krystalinika na západní Moravě ke středočeské oblasti je nejistá.

3.2.3  Oblast sasko-durynská (saxothuringikum)

Na naše území zasahuje svým jihovýchodním okrajem z Německa. Je zastoupena metamorfovanými horninami a variskými granitoidními plutony v Krušných horách a jejich okolí. Patří sem zejména:

• krušnohorské krystalinikum;

• krušnohorský pluton;

• durynsko-vogtlandské metamorfované paleozoikum.

Jižní omezení sasko-durynské oblasti tvoří hlubinný litoměřický zlom skrytý pod mladšími sedimenty.

3.2.4  Oblast západosudetská (lugikum)

Tvoří severní část Českého masivu a na naše území zasahuje jen svou jižní a jihovýchodní částí. Od středočeské oblasti je oddělena labským zlomovým pásmem (labskou linií), skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Dělící linií od moravskoslezské oblasti je východní tektonické nasunutí tzv. staroměstského pásma mezi Kralickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Na našem území patří k západosudetské oblasti:

• krkonošsko-jizerské krystalinikum;

• lužický pluton;

• krkonošsko-jizerský pluton;

• orlicko-sněžnické krystalinikum;

• zábřežské krystalinikum (?)

3.2.5  Oblast moravskoslezská

Reprezentuje východní část Českého masivu, kde k ní patří:

• brunovistulikum (svrchnoproterozoický podklad mladších sedimentů pokračující pod jednotky Vnějších Západních Karpat);

• moravikum (krystalinické celky lemující východní okraj moldanubika, nasunuté na brunovistulikum a jeho obal)

• silesikum (krystalinické celky Hrubého Jeseníku)

• žulovský masiv

• moravskoslezské paleozoikum (mocné, převážně sedimentární sledy devonu a spodního karbonu)

Mladší sedimenty vzniklé po hercynském (variském) vrásnění (přibližně od svrchního karbonu), označujeme ve vztahu k variským jednotkám jako útvary platformní, popř. pokryvné.

Obrázek 3-5. Rozšíření platformního pokryvu na území České republiky.

3.3  Západní Karpaty na území České republiky

Karpatská soustava je mnohem mladší než Český masiv. Byla zformována teprve procesy alpínského vrásnění v intervalu posledního sta milionů let (od svrchní křídy do terciéru). Rozhodující roli zde hrály pohyby litosférických desek, přičemž při vlastním vrásnění se uplatnil vliv kolize jižnější africké desky s varisky konsolidovanou severnější deskou Evropy. Alpínsky zvrásněná horstva již nebyla postižena dalšími horotvornými procesy, a proto jsou lépe zachovaná než starší horstva variská (hercynská). Jejich průběh můžeme sledovat od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty směrem k východu až do Himalájí.

Na naše území zasahuje jen malý úsek vnější části Západních Karpat, tvořený příkrovy mesozoických a terciérních hornin a označovaný jako tzv. flyšové Karpaty. Ty byly na východní okraj Českého masivu nasunuty od jihu a jihovýchodu hlavně v období mladšího terciéru (miocén), a to přibližně před 15-25 milióny let.

Obrázek 3-6. Satelitní snímek střední Evropy s vyznačenou linií alpínsky zvrásněného horstva alpsko-karpatského oblouku.

Obrázek 3-7. Regionálně geologické dělení Západních Karpat na území České republiky (podle Chlupáče et al. 2002).

Ke karpatské oblasti jsou řazeny i mořské a sladkovodní sedimenty, které se zachovaly v předpolí (v tzv. karpatské předhlubni) nebo uvnitř tektonicky pokleslých částí horstva (vídeňská pánev).

V karpatské části našeho území rozlišujeme tyto hlavní oblasti:

1. Flyšové pásmo

2. Karpatskou předhlubeň

3. Vídeňskou pánev

Obrázek 3-8. Hlavní součásti vnějších Západních Karpat na území České republiky (1-flyšové pásmo, 2-karpatská předhlubeň, 3-vídeňská pánev).

3.3.1  Flyšové pásmo

Flyšové pásmo tvoří jednotky mesozoického a terciérního stáří s příkrovovou stavbou a s převahou flyšové sedimentace (rytmické střídání písčitých a jílovitých sedimentů). Tvoří je:

•  magurská skupina příkrovů – větší část Chřibů, Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Bílé Karpaty a Javorníky;

•  vnější skupina příkrovů (převaha flyšových sedimentů s podřízenými horninami neflyšového charakteru – vápenci a silicity) – Moravskoslezské Beskydy, Podbeskydská pahorkatina, část Chřibů, Pavlovské vrchy, Ždánický les, část Litenčické pahorkatiny

3.3.2  Karpatská předhlubeň

Karpatskou předhlubeň tvoří podélné deprese založené v předpolí karpatského horstva a vyplněné převážně mořskými sedimenty miocénního stáří a pliocenními sladkovodními sedimenty. Ve své střední části je porušena strukturou Hornomoravského úvalu a mohelnické brázdy, na severu zasahuje do oblasti opavské pánve.

3.3.3  Vídeňská pánev

Vídeňská pánev představuje vnitrohorskou pánev vyplněnou neogenními mořskými a sladkovodními sedimenty o mocnosti několika tisíc metrů. Její podloží tvoří příkrovy flyšového pásma. Na naše území zasahuje svou severovýchodní částí z Rakouska a ze Slovenska. Rozkládá se v prostoru od Břeclavi k Uherskému Hradišti.

Obrázek 3-9. Pozice flyšového pásma s vyznačením magurské (1) a vnější skupiny příkrovů (2).