G. J. Mendel: zvídavý, talentovaný a ctižádostivý

Abychom mohli nahlédnout do nitra člověka, je důležité vědět, jaké bylo jeho dětství. Zde zcela jasně převládá jeho zvídavost, talent a ctižádostivost. Přestože Mendel pocházel z chudé rodiny – jeho rodiče měli malou zemědělskou usedlost – projevovala se u něj od dětství silná touha po vzdělání. Velmi se zajímal o přírodu, chtěl poznávat nové věci a byl zřejmě velmi dychtivý studovat.

Proto po absolvování základní školy, kde učitelé poukazovali na jeho talent, naléhal a prosil rodiče, aby ho nechali dále studovat. Své duševní schopnosti zdědil Johann pravděpodobně od své matky, jejíž bratr Anton Swirtlich byl prvním učitelem na základní škole v rodných Hynčicích. Inteligentní rodiče, jimž šlo o dobro a štěstí jejich dítěte, nemohli dlouho snášet neustálé naléhání a nakonec souhlasili, aby 11letý Johann přešel „na zkoušku“ do 3. třídy Piaristické školy do Lipníku. Brzy se stal ve třídě premiantem a svou obrovskou pílí si otevřel cestu k dalšímu, šestiletému studiu na gymnáziu v Opavě. Touhu po dalším vzdělání vyjádřil později ve svém životopise (životopis je psán ve třetí osobě, jak bylo tehdy zvykem): „Po absolvování gymnázia v roce 1840 bylo jeho první starostí, aby si zajistil nutné prostředky pro pokračování ve svých studiích“.

Poté nastoupil ke dvouletému studiu na Filozofickém učilišti olomoucké univerzity. Touha po dalším vzdělání se v jeho 21 letech mohla naplnit jen jedinou cestou: že bude existenčně zajištěn. Jak sám píše ve svém životopise, tuto existenční jistotu mu dala volba vstupu do kláštera, což si ostatně přála i jeho matka. Částečně měl štěstí, že právě v době končících studií v Olomouci se opat augustiniánského kláštera na Starém Brně Cyril Napp obrátil na svého známého profesora fyziky Franze na olomoucké univerzitě s dotazem, zda by mu mohl doporučit nějakého vhodného adepta do kláštera, neboť bylo zapotřebí lidí, kteří by se kromě kněžských povinností věnovali i výuce. Profesor Franz napsal: „Dodnes se u mě přihlásili dva kandidáti, ale doporučit mohu jen jednoho. Jmenuje se Johann Mendel, …, který měl v obou ročnících filozofie skoro pořád vynikající známky a mimo to má velmi solidní charakter. Ve svém předmětu ho mohu označit za téměř nejlepšího ze všech.“ Ani tak nebylo lehké se do kláštera dostat. Bylo celkem 14 uchazečů a brali jen 4. Mendel ale uspěl i v této zkoušce, při níž musel podstoupit zkušební kázání před všemi mnichy.

Prostředí kláštera a velkorysost a vstřícnost opata umožnily naplňovat jeho touhu po vzdělávání. V té době byli učitel a kněz (často v jedné osobě) vážení vzdělanci. Také Mendelovým ideálem byla dráha profesora. Jeho ambice stát se učitelem byla nepřímo vyjádřena i v petici z roku 1848, adresované ústavodárnému říšskému sněmu a kterou podepsalo 6 augustiniánů, kde si v závěru petice „…dovolují podepsaní …. řeholní kněží augustiniánského kláštera … vyslovit upřímnou prosbu …., aby jim bylo dovoleno podle míry svých schopností a zásluh, které si dosud získali, věnovat celou svou duševní sílu plně veřejnému učitelskému úřadu …“ Petice je psána Mendelovým rukopisem, který ke svému podpisu připsal „kooperátor a kandidát učitelství“.

O své vysněné dráze učitele píše Mendel ve svém životopise: „Po ukončení teologických studií v roce 1848 dostal uctivě podepsaný od veledůstojného p. preláta povolení k přípravě na filozofická rigoróza. Když zamýšlel, že se v následujícím roce podrobí zkouškám, byl vyzván, aby nastoupil místo suplenta na c. k. gymnáziu ve Znojmě a s radostí této výzvě vyhověl. Od začátku svého suplentského působení se ze všech svých sil snažil, aby podal žákům svěřené předměty lehce pochopitelným způsobem a doufá, že nepůsobil bez úspěchů, protože měl dostatek příležitostí, aby načerpal soukromým vyučováním, kterému po dobu čtyř let vděčil za svůj chléb, zkušenosti o možných výkonech žáků a o rozličných stupních mladistvé vnímavosti.

Uctivě podepsaný je přesvědčen, že tímto podal krátký souhrn svého životopisu. Jeho strastiplné mládí jej naučilo, aby předčasně poznal vážné stránky života, naučilo jej také pracovat. I když sklízel plody ekonomického zajištění, nepřestal si toužebně přát, aby si své živobytí mohl sám zaopatřit. Uctivě podepsaný by si velmi považoval, kdyby mohl dostát požadavkům slavné zkušební komise a dosáhnout splnění své tužby. Zajisté by pak nelitoval žádné námahy ani oběti, aby dostál svým povinnostem co nejdůkladněji“.

Přestože se Mendelovi dvakrát nezdařil pokus o složení učitelských zkoušek, nakonec přece jen učil; od svých 32 let vyučoval fyziku a přírodopis na brněnské reálce. Ředitel reálky příznivě hodnotil jeho pedagogické schopnosti a uváděl, že jeho přednes je jasný, logický a plně vhodný pro chápavost mládeže.