Rozpočtové dopady energeticko-ekonomické krize se aktuálně řeší nejen na úrovni vlád, ministerstev či vedení velkých organizací jako jsou univerzity, ale i na jednotlivých fakultách a pracovištích. Téma zaměstnává i proděkana pro ekonomiku Romana Šimona Hilschera, který věří, že fakulta současnou krizi zvládne. Jaká jsou podle něj opatření, která by fakulta mohla přijmout a jakými dalšími otázkami se bude muset při přípravě rozpočtu zabývat?
Ceny energií jsou u fakulty naší velikosti a výzkumného portfolia určitě významná položka v rozpočtu. Lze v tomto ohledu z úrovně fakulty přijmout nějaká opatření?
Řešení celého problému musí přijít zvenku, z úrovně vlád států Evropské unie. Konkrétní kroky, které ústavům pomohou, už vedení fakulty přijalo. Jedním z nich je rozhodnutí o využití části fondu provozních prostředků právě na úhradu nákladů spojených s energiemi. Tady je třeba připomenout, že dvě třetiny nákladů za energie hradí centrálně fakulta a jednu třetinu pak samotné ústavy.
Připravují se na úrovni fakulty nějaké investice, které by měly vést k úsporám?
Zvažuje se možnost investice například do solárních panelů. Tato agenda je v gesci tajemníka fakulty, nicméně otázky úspor v nákladech na energie jsou od léta tématem téměř každé porady vedení.
Co konkrétně tedy spadá do vaší agendy?
Mým hlavním úkolem je připravit rozpočet fakulty, přesněji té části finančních prostředků, které fakulta jako součást univerzity získává z kapitoly ministerstva školství v rámci financování takzvaného dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace (DKRVO), což jsou peníze na vědu, a příspěvku na vzdělávací činnost. Jde o přípravu rozpočtových pravidel a diskuse o tom, jak mají vypadat parametry těchto pravidel ve vztahu k univerzitnímu rozpočtu, nebo k pravidlům rozdělování peněz na národní úrovni.
Všechny fakulty ale nemají proděkana pro ekonomiku, proč právě naše fakulta proděkana pro ekonomiku potřebuje?
Jsme velká fakulta. Některé naše ústavy jsou větší než jinde celé fakulty. Pokud by se naše fakulta, co do velikosti, srovnávala s ostatními univerzitami v Česku, byli bychom v pořadí šestá největší vysoká škola v pomyslném žebříčku daleko před celu řadou jiných univerzit. Fakulta se navíc před mnoha lety rozhodla zavést výkonový rozpočet, který se od té doby sestavuje tak, aby ústavy mohly hospodařit s tím, co vydělají, ve vlastní režii. Naše rozpočtování tak trochu připomíná rozpočtování univerzity.
Na čem je výkonový rozpočet fakulty založený?
Rozpočet je postavený na motivaci k výkonu při současném udržení rozumné míry fixace, která ústavům zajišťuje, že jejich příjmy neklesnou pod určitou úroveň. Toto nastavení zaručuje ústavům jistou stabilitu. Výkon je měřen kvalitativními parametry, které by měly směřovat k excelenci ve vědě i ve výuce.
Jaké jsou výkonové parametry ve vědě a jaké ve výuce?
Ve výuce jde například o podporu mezinárodní mobility studentů nebo o úspěšnost ve včasném dokončování studia. Nezanedbatelným parametrem je také kvalita vědy, měřena podílem na DKRVO. Ve vědě samotné se pak významným způsobem bonifikují publikace v kvalitních odborných časopisech a počítá se přínos v externích neinvestičních penězích na vědu a výzkum. Vycházíme z toho, že když má někdo dobré publikace, má i větší šanci získat granty a generovat tak další externí peníze na vědu a rozvoj svého pracoviště. Pokud jsou parametry rozumně nastaveny a celý systém je přiměřeně jednoduchý, aby bylo možné vstupní data zkontrolovat a ta nebyla zatížena významnými chybami, jež by vedly k následnému zpochybňování, tak to může fungovat.
Ve funkci proděkana pro ekonomiku nejste poprvé, zastával jste ji už v letech 2014-2017, následující období jste byl proděkanem pro informační systémy a ekonomiku (2018-2021). Můžete to porovnat?
Z toho, kolik času přípravě rozpočtu věnuji, musím uznat, že je to v posledních letech mnohem náročnější. Změnilo se vnější prostředí, způsoby financování na státní úrovni, stále větší důraz se klade na kvalitu výstupů, a to jak ve vědě, tak i ve výuce. Je zde velká snaha, aby převažovala kvalita před kvantitou. Ta agenda je svou náplní stejná, ale je stále složitější a náročnější ji naplnit.
Čím to je, že se to stále více komplikuje?
Já bych to přirovnal k základnímu principu termodynamiky - entropie roste. Systémy se zesložiťují, nezůstávají konstantní, ale vyvíjí se. A taková je i naše společnost. Podle mě je to nevyhnutelné. Fakulta hospodaří s částkou ve výši přibližně 300 milionů korun na vědu a necelých 500 miliónů korun na výuku, takže neinvestiční rozpočet je ve výši zhruba 800 milionů korun. Přípravě rozpočtu v takovém objemu je proto potřeba věnovat velkou pozornost.
Pomáhá Vám vaše odbornost matematika při sestavování rozpočtových pravidel?
Už několikrát jsem při přípravě rozpočtu narazil na problém, při jehož řešení jsme si rozhodně nemohli dovolit systém pokus omyl. Podařilo se mi daný problém matematicky zapsat do vztahů (rovnic), které jsem následně implementoval do rozpočtu. Analytické myšlení, schopnost rozebrat problém na součástky a popsat závislosti mi určitě pomáhají najít správné řešení. Tento postup používám jak při zpracovávání našeho fakultního rozpočtu, tak i v situacích, kdy jsem byl požádán například o konzultaci k národnímu rozpočtu.
Čemu konkrétně se ve svém výzkumu věnujete?
Mojí vědeckou odborností je matematická analýza, konkrétně diferenciální rovnice a jejich kvalitativní vlastnosti. Část mého výzkumu se týká teorie optimálních procesů a také rovnic diferenčních. Zde se jedná o jistou analogii s rovnicemi diferenciálními, ale nezávislá (nazvěme ji časová) proměnná je diskrétní. Studujeme i procesy s tzv. hybridním časem, což jsou časové škály. Mnohá optimální řešení, která můžeme vidět v přírodě, se dají popsat právě diferenciálními rovnicemi. Toto ukazuje, že náš svět je ve správných rukou.
Můžete uvést příklad?
Například volně visící drát elektrického vedení je vždy ve stejném tvaru, který není náhodný, protože tam dochází k minimalizaci energie. Jde o tvar hyperbolického kosinu, což lze matematicky odvodit pomocí řešení jisté diferenciální rovnice. Pokud se tato křivka otočí vypouklou stranou nahoru, dostaneme samonosnou (přesněji samosvornou) křivku, což lze využít pro konstrukci samonosných mostů nebo nadokenních oblouků. Po světě také cestujeme letadlem po speciálních dráhách (geodetikách) udávajících minimální vzdálenost na kouli mezi startem a cílem, tedy zároveň minimalizujeme i čas strávený cestováním (v ideálním případě).
Jak jste se ke studiu matematiky dostal?
Už na gymnáziu to byl můj nejoblíbenější předmět, možná i proto, že jsem s ním nikdy neměl problémy, nikdy jsem se nemusel matematiku učit, ani na maturitu. Prostě jsem hned porozuměl tomu, co jsem slyšel na hodinách. Byl to předmět, který mě nejvíce bavil. Bavilo mě a i nyní mě baví přicházet věcem na kloub, pochopit, proč fungují tak, jak fungují. A k tomu je matematika skvělý obor. Měl jsem možnost si vybrat mezi studiem matematiky v Brně a Praze. Praha mi tehdy přišla tak nějak moc velká, vybral jsem si Brno.
Praha se vám zdála velká, ale v letech 2000-2003 jste působil na Michigan State University v USA. Co pro Vás tato zkušenost znamenala?
Považuji to za jednu z nejlepších zkušeností. Tam jsem pochopil, jak je důležité studentům ukázat, že věci, které je učíme, k něčemu jsou. Takže se snažím ve všech matematických pojmech a závislostech ukázat na praktických příkladech, k čemu je to dobré.
Funkce proděkana je časově náročná, budete mít ještě čas na výuku a vlastní výzkum?
Vědě se věnuji po celou dobu, co jsem proděkanem. Během této doby jsme řešili několik grantových projektů GAČR, kde máme, myslím, skvělé výsledky. Letos v létě jsme s kolegy z našeho týmu na ústavu a z VUT pořádali celosvětovou konferenci o diferenciálních rovnicích Equadiff 15. Po ročním odkladu kvůli covidu to byla velmi úspěšná akce. Považuji za velmi důležité být v kontaktu se zahraničními kolegy z oboru. Výuka je srdeční záležitost. Diskuse se studenty posouvají člověka dál. Velmi mě to baví a vážím si také zpětné vazby od studentů.
Jak potom relaxujete a kde na to berete čas?
Ono je to jako s dětmi. Pokud má člověk jedno dítě, zabere mu 100 % času, pokud má dvě děti, také mu zaberou 100 % času, a pokud dokonce tři děti, tak je to stále jen 100 % času. Dobíjím se aktivitami s dětmi, s rodinou a s přáteli, jezdíme na vandry, na vodu, na běžky, baví mě sportovat a také mám rád zpěv.
Profesorka Jana Klánová získala prestižní ocenění Technologické agentury České republiky (TAČR) v rámci oslav 15. výročí jejího založení, které proběhly ve čtvrtek 7. listopadu v historické budově Národního muzea v Praze. Ocenění je uznáním jejího dlouhodobého přínosu pro TAČR a aplikovaný výzkum, stejně...
Brno, město, kde Gregor Mendel položil základy genetiky, se minulý týden stalo evropským centrem syntetické biologie. V brněnském planetáriu se totiž od 6. do 8. listopadu konala prestižní konference Applied Synthetic Biology in Europe VII, zaměřená na využití syntetické biologie v praxi. Na konferenci...
